Rebarbora - v čem je prospěšná a proč bychom ji neměli jíst mimo sezónu?

Proč bychom neměli rebarboru jíst mimo její sezónu, tedy jindy než od poloviny května do poloviny června? Co je to vlastně kyselina šťavelová, a co nám její nadměrné požití může způsobit? V čem je nám naopak rebarbora prospěšná?

​Reveň kadeřavá (Rheum rhabarbarum) - řapíky listů se užívají jako zelenina, známá pod jménem rebarbora. Je vhodné ji konzumovat opravdu pouze začátkem sezony, tedy přibližně do sv. Jana (24. června). Později, v době, kdy rostlina přechází do květu, se v řapících výrazně zvyšuje obsah kyseliny šťavelové.

Některé rostlinné potraviny (zelenina – špenát, mangold, rebarbora, červená řepa, ořechy, semena, luštěniny) přirozeně obsahují tzv. antinutriční  látky, které mohou interferovat s jinými složkami potravy, především s minerálními látkami a stopovými prvky. Váží důležité prvky zejm. vápník a železo do nevstřebatelných komplexů. Vyšší koncentrace kyseliny šťavelové vedou k tvorbě ledvinových kamenů.

Oxaláty neboli šťavelany jsou soli kyseliny oxalové. Kyselina oxalová se váže na vápník za vzniku nerozpustného kalcium-oxalátu, který se usazuje v ledvinách. Vysoký příjem potravin bohatých na oxaláty tak vede ke vzniku oxalátových ledvinových kamenů, které mohou vést dlouhodobě až k poškození ledvin. Vyvázáním vápníku do oxalátu dochází k jeho snížené dostupnosti, proto se doporučuje do jídel s vyšším obsahem oxalátů přidávat zdroj vápníku (například mléko do špenátu, tvaroh na rebarborový koláč), aby nedocházelo k jeho odčerpávání ze zásob organismu.

Rebarbora patří mezi největší přírodní zdroje šťavelanu vápenatého, což je nejčastější forma kyseliny šťavelové vyskytující se v rostlinách. Nejvíce šťavelanu vápenatého najdeme v listech, ale, v závislosti na odrůdách, se tato látka nachází v hojném množství také v řapíku. Nadměrná konzumace šťavelanu vápenatého může způsobit hyperoxalurii, což je závažné onemocnění, které se projevuje hromaděním krystalů ze šťavelanu vápenatého (oxalátu vápenatého) v různých orgánech. Nejčastěji se tyto krystaly/kaménky hromadí v ledvinách, kde dochází ke vzniku oxalátových ledvinových kamenů (tedy konkrementů tvořených šťavelanem vápenatým). Dlouho trvající hyperoxalurie může způsobit selhání ledvin.
​
Mezi další závažné poruchy patří škodlivé ovlivnění srdeční činnosti a systému krevní srážlivosti. Rebarbora může mít neblahé účinky na chrup. To se ovšem týká především syrových řapíků.
 
Rebarbora pro imunitu a proti cholesterolu
Rebarbora působí na optimální tvorbu žluči a při větším množství působí močopudně. Obsahuje velké množství vlákniny, nízké množství energie 69,2 kJ = 16,54 kcal/100g -  je tedy i pro svůj nízký obsah energie vhodná při redukčních dietách.

Zdraví prospěšný je vysoký obsah vitamínu C, B a E, minerály draslík, hořčík a zinek. Je bohatá na hořčík, mangan a vápník, důležitý pro silné kosti zejména pro ženy v menopauze. Z vitamínů skupiny B je významný B3, jemuž se říká také vitamín PP nebo niacin, díky němuž buňky našeho organismu dokážou využívat energii a který řídí hladinu krevního cukru a pomáhá snižovat hladinu cholesterolu. Posiluje celkovou vitalitu a obranyschopnost organismu.
Obsahuje rovněž kyselinu listovou, která má význam pro tvorbu krve a správnou funkci nervové soustavy, a kyselinu pantotenovou, významnou pro zdravou pleť a vlasy. Díky podílu  draslíku podporuje vylučování vody z těla.
 
Rebarbora je také velmi dobrým zdrojem vitamínu K. Ve100 g rebarbory najdeme 26 - 37% denní doporučené dávky vitamínu K (možnost ovlivnění krevní srážlivosti). Konkrétní množství vitamínu K je do značné míry ovlivněno způsobem úpravy rebarbory (tedy, zda se jedná o rebarboru vařenou nebo syrovou). Rebarbora je bohatým zdrojem vlákniny, která čistí organismus od škodlivých látek a odstraňuje zácpu. Pomáhá také v boji s nadváhou, neboť na sebe váže tuky.