Dárkem nežádaným bývá často nějaké to kilo hmotnosti navíc, na to se někteří můžeme spolehnout. Ale musí to tak opravdu být? Univerzální návod na prožití a „přežití“ Vánoc neexistuje. Můžeme něco připravit jinak? Začněme programem, promysleme si, jak svátky strávíme – hory či „hory“ návštěv a jídla. Nesnažme se stihnout návštěvy, na které po celý rok nedošlo. Plánujme…střídejme aktivity.
Jaké jsou u nás trendy v konzumaci ryb?
Češi jedí málo ryb. Celosvětový průměr roční konzumace ryb a mořských plodů se blíží 19 kg na osobu, v EU je to kolem 22 kilogramů. Naše spotřeba je ve srovnání s Evropou méně než poloviční, sladkovodní ryby z toho tvoří jen 1,4 kg. Spotřeba ryb se u nás v poslední době mírně zvyšuje, hlavně mořských druhů. V oblíbenosti vede treska a losos. Převažuje prodej mražených ryb, nabídka čerstvých se však rozšiřuje.
• Energii = vhodné živiny
Energií pro mozek je jednoduchý cukr – glukóza. Mozek na rozdíl od zbytku těla nevyužívá zásobní glykogen, proto jsou pro funkci mozku velmi potřebné potraviny s nízkým glykemickým indexem, které udržují stálejší hladinu krevního cukru: celozrnné pečivo, vločky, luštěniny. Pomalejší vstřebávání cukru zajistí i dostatek vlákniny přijímaný z ovoce a zeleniny.
Co tedy máme na výběr? V nabídce zůstávají dnes trochu opomíjená jablka, hrušky, švestky, v zelenině je výběr o něco pestřejší: kořenová zelenina, podzimní dýně, cukety, květák, pórek, červená řepa, kapusta, křen, zelí a brambory. Když se zaměříme ze zmíněných produktů např. na hlávku zelí či brambory, docela určitě můžeme říci, že byly v našem zeměpisném regionu nedílnou součástí či spíše základem tradičního podzimně - zimního jídelníčku. Dobře se tyto plodiny dlouhodobě skladovaly v domácích podmínkách. Právě hlávky zelí byly pro naše předky velkou zásobárnou vitamínu C, kdy se na každého člena rodiny nakládalo několik kilogramů zelí, které zajistilo přísun potřebných vitamínů.
Rebarbora se jí jen jeden měsíc v roce Reveň kadeřavá je statná bylina s bohatým bílým květem. Ten se hodí leda jako ozdoba zahrady, ke konzumaci nepoužívejte ani listové čepele, které obsahují velké množství kyseliny šťavelové a jedovaté sloučeniny. K jídlu využijete jen rebarborový řapík, a to výhradně v období rebarborové sezóny, tj. od poloviny května do poloviny června.
S létem se bohužel pojí vysoký nárůst úrazů. Pouštíme se do aktivit, na které nejsme zvyklí, špatně odhadujeme své síly nebo jde o nešťastnou náhodu či autonehodu. Enormní nárůst zraněných v létě je mezi dětmi. Nelze předložit pro nás zraněné jednotný návod, každý máme jiný druh a rozsah zranění, věk, zdravotní stav, stav výživy a kondici před úrazem.
Domácí limonády se v posledních letech napevno usídlily v nabídce mnoha restaurací a staly se žádanou alternativou ke klasickým nealkoholickým nápojům plným cukru, barviv a konzervantů. Perlivý nápoj s plátky čerstvého ovoce vonící po bylinkách servírovaný v esteticky vypadajících džbáncích nebo „zavařovačkách“ už na první pohled navozuje dojem čerstvosti a žádaného osvěžení. Popularitě domácích limonád nahrává zejména současná snaha o zdravý životní styl a odmítání umělých a chemických přísad ve všem, co konzumujeme.
Ovesné vločky jsou napěchované vitaminy
Obyčejné ovesné vločky mají unikátní složení a představují vynikající zdroj energie: 66 % sacharidů, vysoký obsah bílkovin (16 %), vhodný poměr jednotlivých aminokyselin. „Esenciální aminokyseliny methionin a lyzin navíc bílkovinám dodávají vysokou biologickou hodnotu, která je podstatně vyšší v porovnání s jinými obilovinami. 7 % tuku – vhodný poměr nasycených a polynenasycených mastných kyselin (omega 3 a 6 MK) a vysoký obsah kyseliny linolové, lecitin a také 12–14 % vlákniny. Ovesné vločky zároveň představují zdroj vitaminů i minerálů, zejména pak vitaminů A, B1, B2, B6, D, E, kyseliny listové a kyseliny pantothenové,“seznamuje nás s výčtem benefitů lékařka a nutriční specialistka Hana Mojžíšová. Vločky jsou také výhodným zdrojem železa. Ranní pokrm z ovesných vloček vám také dodá spoustu důležitých minerálních látek – najdete v nich vápník, draslík, fosfor, hořčík, zinek, měď a mangan. MUDr. Hana Mojžíšová: „Přejídání může plynout z narušených vztahů i nudy.“ Jak s ním zatočit?29/8/2017
Jaké jsou nejčastější příčiny přejídání?
Přejídání se řadí mezi psychická onemocnění v kategorii poruch příjmu potravy. Nejedná se o slabou vůli, ale nutkavou potřebu jídla bez ohledu na pocit hladu. Každému z nás se však v životě už jistě stalo a děje, že se občas přejedl. Nemusí jít vždycky o psychický problém ve smyslu poruchy/diagnózy, ale důsledek špatné životosprávy či kompenzace negativních emocí. Nebo je to součást začarovaného kruhu, kdy lidé střídají období přísné diety s obdobím přejídání se, než se zase pustí do diety jiné.
Moderní životní styl s nonstop nabídkou energeticky bohatého jídla, uspěchaností, větší mírou stresu, nedostatkem běžného pohybu narušil přirozenou energetickou rovnováhu a vznikající nadbytečné tukové rezervy pak poškozují naše zdraví. Svádět tloušťku našeho dítěte na genetiku často také nemůžeme. Obezity, jejímž viníkem je závažné onemocnění, je jen několik málo procent. Ano, dispozice k ukládání tuku a určité nastavení metabolismu v rodině s obezitou je jiné, uvádí se, že podíl genetiky na obezitě je cca 40-60%, ale ostatní je na nás.
Setkala jsem se mnoha lidmi, kteří celá léta či většinu svého života „úspěšně“ hubli a hubli, a přesto přicházejí s postavou rozložitou, nízkou kondicí a nemocní. Kde se stala chyba? Uvěřili těm báječným alternativním poradcům, kteří jim hubnutí na polovinu své hmotnosti během pár týdnů doporučili.
K nadbytečným kilům můžeme dospět velmi snadno vlivem mnoha těžkých situacích v životě, kdy jídlem kompenzujeme stres či nás časové nároky ve firmách leckdy odkloní od nás samých. Někdy to může být nemoc, léky nebo úraz či ukončení sportovní činnosti. Tomu rozumím a jsem ochotna vám radou a praktickými návody vám pomoci. Potřebuji však vaši spolupráci, důvěru a ochotu ke změně.
|
|
Spojte se se mnou
|